Vítejte
na stránce věnované Krajskému soudu v
Plzni a jeho působení v opatrovnických kauzách nezletilých dětí.
UPOZORNĚNÍ
NÁVŠTĚVNÍKŮM: Informace
uvedené na této stráce mohou vyvolat vedlejší účinky jako nevolnost,
úzkost a ztrátu iluzí o fungování našeho soudnictví.
Už roce 2010 podpořil Ústavní
soud to, aby dětem zůstávala i po rozvodu ve větší míře
péče obou
rodičů (video v pravém sloupci). Bývalá místopředsedkyně Krajského
soudu v Plzni Eva Vydrová však hned
přispěchala s
vyjádřením:
"Prozatím
mohu říci, že si rodič, který usiluje o střídavou péči, v žádném
případě nemůže ze stanoviska Ústavního soudu automaticky dovodit, že
soud jeho návrhu vyhoví."
A skutečně.
Soudci a soudkyně
Krajského soudu v Plzni
těmto návrhům ani dnes příliš nevyhovují. Otcové, kteří se
prokazatelně mohou a chtějí
o své děti
starat, tak z rozhodnutí soudu činit nesmějí. Stávají se z nich
"stykači",
kteří nemají prostor své děti vychovávat. Mohou se s nimi jen občas
stýkat.
Na
počátku října 2020 se stal novým předsedou
soudu Alexandr Krysl (na
fotografii). Na výzvu, aby se pokusil změnit práci soudu v tomto
směru,
však dosud neodpověděl.
Čeho všeho se tedy od plzeňských soudců a
soudkyň můžeme dočkat?
"Otec nerespektuje rozhodnutí soudu, kterým byl
nezletilý na základě předběžného opatření předán do péče matky, a proti
její vůli uzavřel dohodu o vzdělávání nezletilého ve škole..."
Tato trojice soudců nerespektovala § 34 zákona o rodině, podle něhož
"rodičovská zodpovědnost náleží oběma rodičům". Svěření dítěte do péče
matky neznamená, že otec je povinen se podřizovat její vůli. Zde navíc
otec zajistil dítěti výrazně kvalitnější školu, kterou z vůle (nebo
spíše zvůle) soudkyň nemůže navštěvovat.
"Z
okolnosti, že nezletilý byl předběžným opatřením předán do péče matky,
vyplývá, že je to matka, která rozhoduje o tom, do jaké školy nezletilý
nastoupí, neboť nástup dítěte do I. třídy je třeba považovat za běžnou
záležitost."
Nástup do školy není běžnou záležitostí (může dojít například
k
odkladu). Ovšem výběr školy je jednou z nejpodstatnějších záležitostí v
životě dítěte, o které nerozhoduje automaticky matka. Rodiče jsou si
rovnocenní a v případě jejich sporu má rozhodnout
podle tehdy platného § 49
zákona o rodině soud.
"Je pak nezpochybnitelnou skutečností, že bydliště
dítěte určuje rodič, který má nezletilé dítě ve své péči."
Další příklad překroucení platné právní úpravy a rodičovské
odpovědnosti obou rodičů plzeňskými soudci. Rodič mající dítě v péči ve
skutečnosti nemá žádná zvláštní práva oproti druhému rodiči.
"Otec nerespektuje rozhodnutí o tom, že nezletilý
je na
základě předběžného opatření v péči matky a činí veškeré kroky k tomu,
aby dosáhl změny tohoto rozhodnutí."
Co si to ten otec dovoluje? To je ale nehoráznost - on nechce
respektovat to,
že nemůže pečovat o své dítě! Toto evidentně soudkyním nejvíc
vadí.
"Nezletilý navštěvuje řádně tu základní školu, ve
které
má povinnost podle shora uvedeného usnesení povinnou školní docházku
plnit."
To, že stávající školu navštěvuje řádně, je podle těchto "odbornic"
důvodem, aby mu neumožnily navštěvovat výrazně lepší školu, kterou sám
nezletilý navštěvovat chce a kde by mohl zároveň být s otcem více než
jen jednou za 14 dní o víkendu.
"Aby mohlo být vydáno nové předběžné opatření,
kterým by byla matce uložena povinnost odevzdat nezl. Karla do péče
otce, muselo by být prokázáno, že matka závažným způsobem porušuje své
povinnosti řádně se o nezletilého starat a že je tak ohroženo zdraví
nebo život dítěte."
Podle těchto plzeňských soudců tedy otec smí své dítě
vychovávat, jen když matka dítě ohrožuje na zdraví nebo na
životě! A to i když má otec obdobné nebo dokonce lepší
podmínky pro výchovu a péči než matka. Dokud matka dítě
nepřizabije, nemá otec podle této trojice šanci.
"Není v souladu se zájmem nezletilého s ohledem na
jeho věk, aby se jeho návrat přesunul do pozdních večerních hodin."
Pod touto záminkou soudkyně rozhodly o tom, že v 17:00 má být dítě
předáno matce v jejím bydlišti, nikoliv v bydlišti otce (odkud by k
matce mohlo dojet zhruba za dvě hodiny). Fakticky tak přesunuly
veškerou tíhu dopravy dítěte na otce, přestože komplikace s přepravou
způsobila svým odstěhováním matka.
"Je třeba na jakékoli změny přistupovat citlivě a
dítě na změnu v dosavadním způsobu prožití připravovat."
A proto tato trojice bezohledně změnila způsob prožití Vánoc, na který
už bylo dítě připraveno, jen několik dnů před Štědrým dnem. A změnila
jej tak, aby jej netrávilo s otcem...
"Nezletilý má ke svému otci pozitivní vztah a není
žádný
důvod pro to, aby otec byl z výchovného působení na nezletilého
vyloučen. Z tohoto důvodu odvolací soud přistoupil k úpravě styku
nezletilého s otcem..."
Místo toho, aby nezletilému umožnili, aby o něj pečoval i otec, kterého
má rád, právo na jeho péči mu bezohledně sebrali a nahradili jej pouhým
"stykem".
"Otec úpravou styku má možnost podílet se na
výchově nezletilého poměrně v nadstandardním rozsahu."
Že by tito soudci naopak upřednostňovali otce? Ale kdepak. Jen jejich
vnímání rodičovské rovnoprávnosti je poněkud posunuté. Pod
"nadstandardní možností
výchovy pro otce" si totiž představují jen necelou polovinu z toho
času, který
je dítě ve výchově matky.
"Povinností každého školáka, zde studenta Karla, je zásadně plnit školní docházku ve všechny vyučovací dny..."
A tak tento soudní senát zneužije povinnost školní docházky (která při
dosavadní úpravě styku dobře fungovala 7 let), aby otci dále v
některých dnech omezil už tak omezený styk se synem. Místo aby jej
třeba alespoň přesunul na některé víkendové dny.
"Nesporné kvality na straně otce (obětavost,
důslednost
při výchově) jsou částečně snižovány až nadměrnou precizností a
ctižádostivostí."
Otec je narozdíl od matky vysokoškolsky vzdělaným odborníkem. Jeho
pozitivní vlastnosti, které může vštěpovat i dítěti, jsou však touto
trojicí účelově shazovány a použity k "odůvodnění" toho, aby dítě
dostala do výlučné péče matka.
"Podle názoru odvolacího soudu dříve vydané
předběžné opatření plní svůj účel, tedy upravuje prozatímně styk otce s
nezletilým, a to dosti široce s ohledem na skutečnost, že se jedná o
zatímní úpravu."
"Dosti široký" styk otce je i v tomto případě méně než poloviční oproti
styku matky! To však podle těchto soudkyň "plní účel". Jaký? Odcizit
dítě od otce už v průběhu řízení a pak jej svěřit pouze matce, protože
"dítě
si zvyklo"?
"Styk v sudém týdnu od čtvrtka od 16 hodin do
neděle do 17 hodin zaručuje otci, aby se na výchově nezletilého
podílel."
Víkendový "styk" jednou za 14 dní dělá z otce jen občasného
návštěvníka. Ne rodiče, který má vychovávat své dítě a žít
s ním běžný život. Matka je v režimu nastoleném touto trojicí
s dítětem téměř čtyřikrát
více než otec!
"Návrhu otce na rozšíření každotýdenního styku na
dobu
od středy do neděle nevyhověl, s tímto závěrem se odvolací soud
ztotožnil, neboť taková úprava by představovala v podstatě střídavou
péči..."
Zachování obou rodičů v podobě střídavé péče je, zdá se, noční můrou
těchto soudkyň. Ke všemu neumějí pochopit psaný text, neboť otec
dokonce ani nenavrhoval styk každotýdenní, ale pouze od středy do
neděle v sudém týdnu.
"(Střídavá péče) je možná jedině tam, kde rodiče
žijí v
jedné obci, resp. v obci s minimální vzdáleností... Zejména pak je
nezbytný věk nezletilého dítěte, kdy střídavá péče by přicházela v
úvahu minimálně kolem šesti a více let nezletilé."
Jde o diskriminaci podle věku - těmito obstrukčními podmínkami chtějí
připravit malé děti o jejich ústavní právo na péči obou rodičů. Stejné
je to se vzdáleností mezi rodiči, přitom nadřízený Ústavní soud již
judikoval, že není na překážku střídavé péči.
"Tvrzení otce, že prostředí u matky je pro
nezletilého
nevyhovující, nebylo ani osvědčeno, ..., stejně jako to, že sám
nezletilý si přeje být u otce delší dobu."
Otec opakovaně předkládá důkazy o manipulaci dítěte před odjezdem k
otci, o bránění v kontaktu, o přání dítěte být s otcem více. Přesto
tito soudci takto lžou a "stabilizují" prostředí nezletilého tak, že z
jeho výchovy separují otce.
"Nezletilý byl předběžně svěřen do výchovy matky,
bude na matce, aby vybrala školní zařízení, které nezletilý bude
navštěvovat."
Tato trojice evidentně neznala nebo ignorovala § 34 zákona o rodině,
podle
něhož "rodičovská zodpovědnost náleží oběma rodičům". Ani výlučná
výchova jednoho rodiče nečiní z tohoto ustanovení výjimku.
Foto: předseda Krajského soudu v Plzni Alexandr Krysl
Jak
okomentovala rozhodnutí soudu Universita Karlova:
"Přehnaně
interpretuje vcelku běžné a obvyklé jevy a záležitosti, vytrhuje
informace z kontextu, nehodnotí jednotlivé informace komplexně, dokonce
ani nenacházejí oporu ve znaleckém posudku a jsou psychologicky zcela
neodůvodněné."
Pavel
Rychetský, předseda Ústavního soudu České republiky:
"Stále přetrvává
v té soudní judikatuře taková
pověra, že tím vhodnějším a lepším pro výchovu, zejména dětí útlého
věku, je zásadně matka. Zákon a mezinárodní úmluvy však říkají něco
jiného. Říkají: Oba rodiče mají stejná rodičovská práva, jsou si rovni.
Není možné jednoho z nich, dokonce jenom kvůli pohlaví, preferovat."